logo


V poslední době jsem se několikrát dostal do situace, kdy jsem zjistil, že záměr mého webu iMotivátor je špatně chápán, nebo zcela mylně interpretován. Proto jsem se rozhodl dnes raději co nejvíce specifikovat, pro koho jsem tento web založil a o co se zde vlastně snažím.

Pro koho je tento web

Takže v prvé řadě dopředu raději říkám, že tento web není a nebude pro každého. Tento web jsem založil jako čistě nekomerční záležitost, což přináší jednu obrovskou výhodu: Nepotřebuji a nemusím se zde nikomu a s ničím podbízet, nepotřebuji se zde nikomu zalíbit (inzerentům, ani široké mase).  Kvůli těmto důvodům si tedy mohu vybrat pečlivě, pro koho bud zde psát a publikovat. A to jsem si už také vybral a myslím, že je to patrné z celého webu: Chci zde psát a píšu převážně pro lidi, kteří chtějí od života více, avšak pouze a jen formou vlastní snahy a píle (ne formou sociálních dávek a benefitů), pro lidi, co se nechtějí zařazovat do stereotypů a především dogmat dnešní společnosti, co mají rádi úspěch, výzvy a peníze (jakožto odměnu za jejich úspěch) a chtějí vzít zodpovědnost do svých rukou, tak, aby mohli být co nejméně závislí na nekonečných bullshitech vlád, politiků a zpráv TV Nova. Píšu vlastně jen pro poměrně malou skupinu lidí, čehož jsem si vědom, je to však skupina, která je mně nesmírně blízká, kterou mám rád, se kterou jsem rád v kontaktu a která může být i pro mě inspirující.

Osobně jsem zastáncem dnes velmi nepopulárního názoru, že rovnost je blbost. Lidé si (bohužel) nebyli, nejsou a nikdy nebudou rovni. Nezměnili to Paroubek, Jakeš, Gros, Škromach,  nezmění to ani Sobotka, Zeman a je následující.  Proto v mém životě vnímám dvě skupiny lidí. Tou první jsou lidé jako já, kteří mají určitý proud vnitřní motivace, a chtějí tak v životě neustále dále,  chtějí od života více, nebojí se riskovat, pracovat, jsou otevření, flexibilní a mají rádi peníze (což je dnes také velmi nepopulární postoj a názor, za který se ani malinko nestydím, protože já mám velmi rád svobodu, kterou si mohu za peníze koupit, tudíž mám velmi rád i peníze). Druhou skupinou jsou v mých očích ti, kteří propadli iluzi, že jejich blaho je povinností jen a jen jejich vlády. Jsou to lidé, kteří svou vnitřní motivaci vzdali a odevzdali zodpovědnost za svůj život do jiných rukou, protože je to pohodlnější a jednodušší. V této skupině jsem pak vypozoroval některé opakující se časté vzory jednání, jako potřeba neustále na vše nadávat, být pořád v opozici, nebo být vůči všemu negativní (a ztrácet čas neustálými nesmysly). Samozřejmě, ne všichni jsou takoví, ale ze druhé skupiny většina bohužel ano. Této skupině lidí nerozumím, rozumět nechci a příliš mě nezajímá (a vlastně se jí snažím širokým obloukem vyhýbat). Nazvěte mě klidně arogantním (tak lidé ze druhé skupiny většinou označují jedince z první skupiny), ale tak to zkrátka a dobře je. Mě zajímá jen ta skupina první, a pak především lidé na hranici těchto dvou skupin, tj. tací, kteří jsou možná ve skupině druhé, ale mají vnitřní sílu a touhu něco změnit a posunout se do skupiny první (tato podskupina mě zřejmě zajímá nejvíce, protože vím, že těm můj web může také nejvíce pomoci motivovat je k tomu, aby to nevzdávali, aby se nebáli změnit své myšlení a aby se stali věčnými optimisty, tj. jednookými králi v naší dnešní společnosti). To jsou tedy čtenáři mého webu a upřímně musím dodat, že i když nikomu nic nezakazuji, lidé, kteří tráví většinu dne tím, že sjíždějí veškeré diskuze na zpravodajských portálech, aby si mohli přidat svou trošku nespokojenosti, frustace a „křivd“, by se raději měli mému webu širokým obloukem vyhnout, protože zde je pochopení nečeká.

O čem je tento web

Takže, to je vcelku správná otázka. Je vlastně o tom, jak jsem se do první skupiny lidí dopracoval já (protože jsem také byl na hranici první a druhé), resp. jaké myšlení si myslím, že je důležité, aby se tam člověk dostal.

Osobně se považuji za úspěšného člověka: Žiji život zcela dle svých přestav, jsem místně i finančně zcela nezávislý a dělám jen ty věci, které chci. Vlastně si mohu dělat téměř co chci 🙂 Bydlím v první linii u moře, v luxusním apartmánu, v prestižní oblasti, a cestuji po světě, kdy se nám jen s ženou zachce. Ale zdaleka ne vždy tomu tak bylo. Býval jsem chudý jak kostelní myš a měl v sobě mnoho atributů lidí ze druhé skupiny. To jsem vše ale v průběhu let změnil – stálo to ale také  hrozně moc práce, úsilí a mnoho  moc změn v mém vlastním myšlení. A také  kompletní přeměnu některých hodnot, které nám jsou vtloukány opakovaně do hlavy už od dětství, avšak které jsem shledal pro úspěšný život jako naprosto špatné, chybné a kontraproduktivní. Jsem se svým životem velmi spokojený, jsem šťastný, vše jsem si od základu vybudoval sám, svojí pílí. Vím, že to jde a vím, že může každý. A také vím, že to poslední, čím se k takovému životu a úspěchu dopracovat, je nadávání, závist, negativismus, nebo předsudky k bohatým (časté atributy lidí ze druhé skupiny). Je to vlastně naopak – musíte být věční optimisté, naučit se být velkorysí a bohaté lidi brát s otevřeností, protože sami přece chcete také být jednou bohatí.

Takže, o tom všem je můj web. Každou zkušenost, která mě napadne a kterou mohu předat, zde předávám. Každou důležitou myšlenku posílám zde dále. Co si kdo z toho vezme je už v rukou Božích – drtivá většina textů zde na webu a mém Facebooku vychází zcela spontánně zevnitř mě. Řada mých textů je a bude pro lidi ze druhé skupiny silně kontroverzní, ale to je v pořádku a tak to je. Kontroverze je v mém podání opakem zažitého konzervatismu a dogmatu, které jsem poznal, že k úspěchu nevedou. Pokud chcete být úspěšní a bohatí, musíte dělat věci zatraceně jinak, a tím myslím občas natolik jinak (hlavně v konceptu myšlení), že vypadají z počátku jako šokující (například má opakovaná snaha všechny nabádat, aby začali zcela ignorovat politické zprávy).

Dalo by se tedy říci, že web je i určitým souhrnem mých vlastních hodnot (které se však stále vyvíjí a budou až do konce mého života, vše je nekonečný proces změn), které zde v různých formách opakovaně prezentuji. Aby bylo vše zcela jasné, raději ty nejzákladnější znovu zopakuji.

 Hodnota 1: Převzetí plné zodpovědnosti za své vlastní životy.

Lidé ze druhé skupiny si myslí, že jejich blaho je zodpovědností a povinností jejich vlády. Lidé z první vědí, že co si sami nevydřou, nezařídí a neudělají, tak to nemají. Proto lidé z první skupiny zcela přebírají zodpovědnost za svůj život do svých rukou. Když něco nejde podle představ, vědí, že si za to mohou sami, vyvodí z toho závěry a hledají nápravu. Lidé ze druhé skupiny všechny své neúspěchy a frustrace házejí na vládu a lidi kolem sebe. Za to, že nejsou bohatí, může Kalousek, ODS, ČSSD, Peake, soused – a já nevím kdo a co ještě. Čím dříve ze svého života odstřihnete pojem „vláda“, tím dříve vezmete život do svých rukou a budete jednat tak, abyste jen vy sami byli zodpovědní za vaše činy. Většina lidí má hrozně velký problém toto pochopit a přijmout. Přiznávám, není to snadné. Ale náš život není naše vláda. To oni se nám jen snaží namluvit, abychom jim předali zodpovědnost za své životy a mohli s námi manipulovat tak, jak chtějí oni (a daří se jim to velmi dobře, už kvůli tomu, že lidé musí sledovat a debatovat politiku každý den, jsou na ní úplně závislí). V Belgii nebyla vláda zhruba rok a země fungovala zcela normálně. Proto ani já ve své mysli nepotřebuji žádnou vládu, nikdy jsem se nedoprošoval žádných benefitů ani přídavků, vždy jsem přemýšlel tak, jak dělat věci po svém a stát se úspěšným a šťastným, jako by žádná vláda ani neexistovala.

Hodnota 2:  Ignorace a vypnutí zpráv, zejména politických a těch na TV Nova.

Největší žrout času a energie jsou politické zprávy a bulvár ve stylu TV Nova (a stupidní seriály a programy na většině televizních kanálech). Kdo chce být úspěšný, potřebuje jak čas, tak energii. Neznám nikoho, koho by zprávy na TV Nova udělali šťastnějšími – přesto je většina lidí sleduje, dokonce se na ně těší a nedokáže bez nich být jediný večer.

Já nabádám k tomu, aby lidé začali zcela ignorovat zprávy a hlavně politiku. To je hodně kontroverzní výzva pro většinu. Každý vám řekne „měl bys přeci vědět, co se děje, a zajímat se o veřejné dění kolem sebe, protože jenom tak něco změníš k lepšímu“. Nesmysl. Za prvé, je to jen papouškování vštípeného názoru, který nám zřejmě vštípili sami politici, abychom je o to více sledovali a stali se na nich závislí. Za druhé, kdo nezkusil alternativu – tj. alespoň měsíc žít zcela bez politiky a bez zpráv – nemůže o tom vědět naprosto vůbec nic. Bude jen nadále papouškovat „každý by se měl zajímat…“, přitom nemá ani ponětí o tom, jak vypadá alternativa. Za třetí, jediná možnost, kdy můžeme v politice něco změnit, jsou volby. To je jednou za 4 roky. Mezi tím nemůžeme změnit prakticky nic, takže pokud na 1456 dnů vypustíme politiku ze svého života, nestane se vůbec nic, krom toho, že najednou budete lehčí, pozitivnější, koncentrovanější a mít více energie i času. A za čtvrté, můžete mě říci, kdy naposled byli lidé s politikou spokojeni? Já si na takový moment nevzpomínám. I kdyby lítali pečení holubi sami do úst, druhá skupina stejně bude nadávat, že jsou málo propečení, že ti bohatší je mají propečenější, a že vláda s tím musí něco dělat (například kompenzovat tu menší propečenost nějakými přídavky). Ono je to pořád dokola totéž, to samé. A jelikož se to pořád opakuje, už to celé známe, od A do Z, a není tedy třeba se tím více zabývat, protože nic nového nám to stejně už nepřinese, nic nového už nás to nenaučí. (A jen tak mimochodem, procestoval jsem dost na to, abych viděl, že je to tak stejné po celém světě).

Osobně sleduji pouze zprávy ekonomické a zahraničí, kvůli své profesi tradera. Nevím, kdo je teď předsedou vlády v ČR (pokud nějakou vládu vůbec máme) a nevím ani kdo je předsedou vlády zde ve Španělsku, kde žiji. Nezajímá mě to, nechybí mně to, jsem spokojený, šťastný a soustředím se na věci, které jsou pro mě opravdu důležité. Vypustit politiku a (politické) zprávy ze svého života je nejenom obrovská úleva, ale také první krok k tomu, abychom začali brát život do svých rukou.

Hodnota 3: Myslet pozitivně a konstruktivně.

Před mnoha, mnoha lety jsem také býval negativista, co nadává na vše kolem sebe. Než jsem zjistil, že to dělám hlavně kvůli tomu, že se to tak nějak „nosí“. Že je to taková společenská rutina, zvyk, nebo co. Ale většina společnosti nežije život, jaký chce. Takže jsem musel hodně změnit myšlení. Dnes jsem na 110% zastáncem toho, že realita je jen a jen odraz našich myšlenek. Negativista nikdy nedostane pozitivní realitu a pozitivně naladěný člověk sice negativní realitu na chvíli dostat může, ale jen kvůli tomu, aby mu to pomohlo k postupné přeměně do dlouhodobě pozitivní reality. Buďte optimisté (bez politiky a zpráv TV Nova to jde mnohem jednodušeji) a vypusťte zcela ze svého života negativisty – ti vás jen a jen budou táhnout dolů a nikdy vám nic dobrého nepřinesou. Já se jim snažím vyhýbat obrovským obloukem. Proto se co nejvíce snažím, abych co nejméně přicházel do styku s lidmi ze druhé skupiny. Ti vás jen táhnou dolů a o to nestojím.

Buďte optimisté, usmívejte se a na otázku „jak se máš“ s klidem odpovídejte, že dobře, že jste spokojení a šťastní. Druhá skupina vás za to za chvilku asi začne nesnášet, ale vy chcete být ve skupině první – a tam jsou lidé jinak naladění. A tam vy chcete patřit, abyste život prožili hodnotnějším a plnějším způsobem.

Hodnota 4: Neustále na sobě pracovat, vzdělávat se a zdokonalovat.

Žijeme v náročné době. Vše se mění příliš rychle. Výzvy jsou takové, jako nikdy dříve. Mít se dobře znamená na sobě pořád pracovat a zdokonalovat se. Ale má to i jeden vedlejší efekt – přináší to pocity osobního štěstí a uspokojení.

Já nevím, kolik lidí si to uvědomuje, ale žádná socialistická vláda na světě vám žádnou jistotu nikdy a v ničem nedá, takže naší jistotou bude do smrti trvalá nejistota. A ta se daleko lépe zvládá s vědomím, že umím něco trochu lépe, než ostatní – proto si své místo v jakékoliv ekonomicky kritické situaci dokážu vždy najít. A tak na sobě neustále pracuji. Zlepšuji se v tradingu, učím se další jazyky a studuji psychologii úspěchu. Nikdy nechci být pozadu. Být napřed před ostatními  je má největší jistota.

Hodnota 5: Cestovat, poznávat, vytvářet sociální vazby se stejně naladěnými lidmi  a získávat nadhled.

I když mám rád Česko, nemám rád naší malou zaprděnost. Chybí nám nadhled, velkorysost. Potřebujeme se naučit přestat se zabývat druhými (a tím, co druhý má a my ne), potřebujeme vylézt z našich ulit a opustit náš malý, ale „jistý“ píseček, potřebujeme přestat neustále přemýšlet, co si o nás myslí druzí. Potřebujeme sebedůvěru, vidět věci ve větším celku. Nejlepší způsob jak toho docílit je cestovat, poznávat a vytvářet co nejvíce sociálních vazeb s lidmi z první skupiny a s lidmi mimo ČR. Tuto hodnotu mám sice až na pátém místě, ale dalo by se říci, že je u mě aktuálně nejvýše. Velmi se snažím pracovat na rozšiřování svých sociálních vazeb s lidmi, kteří myslí jako já (je to velmi těžké, protože jich moc není), nebo lidmi, kteří mně ukáží nové obzory a alternativy (miluji setkávání se zde u nás se Španěly, protože jejich otevřenost, přátelskost a pozitivní přístup a radost ze života jsou pro mě velmi inspirující). A kdykoliv pracuji na novém projektu (například nyní na zlepšení tradingu a posunutí na další úroveň, dělám to s myšlenkami na to, kam pak všude budeme s ženou za vydělané peníze zase cestovat (a pokud možno na úrovni a ve First Class). Konec konců, každý potřebujeme nějakou konkrétní motivaci 🙂

Hodnota 6: Nikdy žádná hypotéka.

Tenhle můj argument působí na většinu lidí asi nejvíce kontroverzně a dráždivě. Ok, některé jejich argumenty (jako rodina) chápu, takže nechci v žádném případě generalizovat, ale dovolte mně opět trochu jiný pohled.

Hypotéka je nejlepší a nejjednodušší nástroj vlády, jak vás totálně dostat do absolutního šachu. Vezměte si hypotéku a už nemůžete prakticky nic. Nemůžete přijít o zaměstnání. Nemůžete si otevřít ústa na svého šéfa. Nemůžete jen tak jednoduše jít a začít podnikat. Nemůžete emigrovat, až vás tu všechno bude už nesnesitelně štvát. Jste trvalými otroky. Dostali vás tam, kam chtějí – vláda má jistotu, že budete pracovat a odvádět jí daně, firma má jistotu, že si s vámi může dělat, co chce. Všichni na tom benefitují – kromě vás. A pokud nedejbože jednou o práci přijdete, váš život se dostane do nepopsatelných turbulencí. Většina mých bývalých spolužáků, kteří se do této situace dostali, skončili rozvodem a rozpadem rodiny. Nevymýšlím si. Hypotéka je v mých očích opravdové zlo (konec konců jsou to hypotéky, které stály na počátku dnešní finanční krize).

Existuje tedy i další alternativa: NEMÍT hypotéku. Být svobodný a flexibilní. Potřeba vlastnit nemovitost je dána hodnotami našich rodičů, které na nás přenášejí, avšak které nejsou už příliš platné v dnešní době. Naši rodiče nemohli cestovat, nemohli nic. Jejich hodnoty do značné míry stály a padaly na vlastnictví – na tom, kdo má více, nebo kdo má lepší.  Hodnoty pro novou generaci jsou však jiné (a v souladu s mými): Je důležité poznávat, žít, prožívat, zažívat a užívat si – ne vlastnit.  Jak by řekli Američané, “ to have fun“. Žijeme jen jednou a 40 let dřít na to, abych žil v jediném místě, které do smrti už nemohou opustit, je prostě příliš.

Platit za nájem někomu jinému je naprosto a zcela v pořádku. Alternativa NEMÍT hypotéku přináší obrovskou škálu možností, alternativa MÍT hypotéku přináší ohromné množství rizik a omezení. Stejně s hypotékou nic nevlastníte. Když vše dobře dopadne, budete to vlastnit za 40 let. Ale já osobně nevím ani co bude zítra. Děsí mě nejistota zítřka, ale mnoho lidí vsází na jistotu příštích 40 let. Asi vědí něco, co já nevím 🙂

Takže, to je v základu asi tak vše. Těch hodnot by bylo asi ještě o poznání více, ale to je tak v základu na jeden článek vše.

Tolik tedy o tomto webu. Užívejte si ho, berte si to, co vás zaujme, a pokud znáte jedince z první skupiny, nebo takové, kteří jsou na hranici druhé a první a chtějí se do té první přesunout, dejte jim o tomto webu vědět. Ostatní dělejte, co uznáte za vhodné, tak i tak vám v tom přeji hodně štěstí a úspěchů. A vlastně ještě jednu věc bych rád dodal: Mám rád své čtenáře. Jednak mám rád lidi, kteří mají tu vnitřní motivaci a chtějí více. Dnes je možná inspiruji já, zítra oni možná budou inspirovat mě. Tak už to mám vyzkoušené a ověřené. A také mám rád své malé „publikum“ a nestydím se to přiznat. Jsem taky jen člověk.

P.S.

Nezapomeňte: Kliknutím na ikonky níže můžete sdílet tento článek a dát tak světu vědět o tomto webu. Ať skupina první lidí trochu více roste, bohužel jsme stále ve výrazné menšině.